Hudební skladatel Antonín Dvořák a Kožlany
Jakákoliv souvislost světově známého hudebního skladatele Antonína Dvořáka s městečkem Kožlany se dnes může zdát kožlanským současníkům naprosto nesmyslná a neuvěřitelná. A proto nechme promluvit písemné vzpomínky starých kožlanských pamětníků a osobní vzpomínky paní Barbory Škuderové - rozené Klírové z Kožlan čp. 13.
Bylo to v roce 1892, kdy se kožlanský rodák a malíř Josef Klír po pětiletém úspěšném pobytu v Americe, vracel přes Londýn a Paříž zpět do Evropy, aby po dlouhé době navštívil svoje rodiče v Kožlanech. Při této cestě navštěvuje také svého mladšího bratra Karla v Praze, v té době již úředníka Zemského výboru, který bydlí v podnájmu u paní Klotyldy Čermákové (Čermákovic rod pocházel z Kožlan z "druhé strany" čp. 26), která po smrti svého manžela Jana Čermáka se v Praze přestěhovala do Žitné ulice za svými dcerami, Josefou, členkou a v tehdejší době ozdobou české činohry, provdanou za Dr. Václava hraběte z Kaunic a druhou dcerou Annou, členkou operního sboru Národního divadla, provdanou za hudebního skladatele Mistra Antonína Dvořáka.
Později, když i malíř Josef Klír po příjezdu z Ameriky se usídlil v Praze a bydlí u třetí dcery paní Čermákové, provdané Koutecké, jsou oba bratři Klírové, Karel i Josef již ve velmi přátelském vztahu jak s rodinou Antonína Dvořáka, tak s Dr. hrabětem Kaunicem. Jsou také často zváni na jeho zámek ve Vysoké u Příbrami, který později po smrti manželky Josefiny Kaunicové přešel roku 1895 do majetku její sestry Anny, manželky Antonína Dvořáka. A protože vztahy bratrů Klírů s rodinou Antonína Dvořáka nebyly zdaleka jen formální, tak při hledání společnice pro paní Dvořákovou na připravovaný Dvořákův pobyt v Americe nemohl padnout na nikoho jiného, než na jejich mladší dvacetiletou sestru Barboru Klírovou, která po osobní domluvě Antonína Dvořáka s rodiči dostala svolení k daleké cestě a k pobytu v Americe s rodinou Antonína Dvořáka.
A tak aby Baruška byla lépe připravena na společné soužití s rodinou Antonína Dvořáka, prožila nějaký čas u nich v domácnosti v Praze, aby pak mohla do Ameriky odjet již jako společnice paní Dvořákové, na jméno dcery Otilie Dvořákové, která v té době byla již zasnoubená s Josefem Sukem a zůstala v Praze s babičkou. Dvořák se loučí l3.října 1894 v Národním divadle s Prahou koncertem a symfonií "Z nového světa" za účasti předních osobností kulturního života, Hlávky, hraběte Kaunice, dcery Dr. Riegra a mnoho dalších a druhý den odjíždí vlakem do Hamburku.
Cesta vlakem jim rychle ubíhala a druhý den ráno byli v Hamburku, kde je očekával hudební skladatel Bohuslav Foerstr, kde jeho manželka rozená Lautererová pohostinně vystupovala jako operní pěvkyně a kde Foersterovi již delší dobu žili. Druhý den opět doprovázeni Mistrem Foerstrem nastoupili do vlaku, který je dovezl do přístavu Cukshafen a odtud malým parníkem na velkou loď, která se plavila přímo do New Yorku.
Na lodi se jim dostává všech poct a jsou všichni osobně představeni kapitánovi, který jim umožňuje prohlídku celé lodi. Jinak moře bylo po dobu plavby celkem klidné a počasí pěkné. A tak se šestého dne na obzoru konečně objevil úzký proužek pevniny, který se rychle zvětšoval a netrvalo dlouho a byla vidět i socha Svobody a za několik hodin i zakotvení v New Yorku. Tam na Antonína Dvořáka a jeho rodinu již čekal prof. Kovařík, který pak Mistra provázel po celou dobu jeho pobytu v Americe. Prof. Kovařík byl Čech, ale narozený již v Americe, který vystudoval housle v Praze a za Čecha se všude hlásiL
Po obědě a odpočinku v hotelu odjeli do bytu, který byl zařízený ještě z minulého pobytu Dvořákových v Americe. Měl tři pokoje a kuchyň. Byl vkusně zařízen, se zřetelem na pohodlí a útulnost. Byt byl v přízemí, jen pracovna byla v prvním poschodí. Pro obveselení měli v kleci drozda, kterého v nepřítomnosti opatrovala česká rodina Peřinova. Peřinovi měli také výrobu doutníků, které Mistr Dvořák rád kouřil a dělali české jitrnice, na které k nim Antonín Dvořák chodil.
V Americe byl Antonín Dvořák velice oblíben, a to nejen mezi Čechy, ale i mezi Američany a svou lásku a úctu mu projevovali nerůznějším způsobem. Každý posílal co měl, a tak např. po celou dobu pobytu v Americe nemuseli u Dvořáků kupovat ani kousek pečiva, protože se pekaři předstihovali v dodávání těch nejlepších druhů pečiva, a to úplně zdarma. To samé bylo také s masem a ostatními věcmi pro kuchyň. Ale byly dodávány i jiné věci např. firma Simrock z Berlína dovezla ještě před příjezdem Antonínu Dvořákovi klavír a pokládala si za čest, že ho mohla zdarma dodat. Byla to firma, která s Ant. Dvořákem spolupracovala a vydávala všechna jeho hudební díla.
Svůj volný čas trávil Antonín Dvořák často v přístavu a díval se jak lodi odplouvají, asi se mu stýskalo po domovu a po dětech. Byl v Americe již třetí rok a byl rád, že se mu smluvní doba již krátí a těšil se na odjezd. A tak přišlo i jaro 1895 a návrat domů, na který se všichni včetně Barušky těšili. Ale Dvořákovi nezapomněli na Barušku a ni po návratu z Ameriky a Antonín Dvořák Barušce slíbil, že až se bude vdávat, že jí zahraje v kožlanském kostele na varhany.
Svatba Barbory Klírové a Tomáše Škudery se konala 22.února 1897 v Kožlanech v kostele sv. Vavřince, kde jim za družičky byly i obě Dvořákovy dcery Magda a Otílie (pozdější choť skladatele Josefa Suka). Svatba se konala v nedalekém hostinci "U Majerů" čp. 118, kde se tancovalo při muzice kožlanských studentů a trvala celý týden za účasti obou Dvořákových dcer. Magdě Dvořákové dělal družbu a kavalíra hejtman rakousko-uherské armády mladý Plutarch Jirousek, syn městského lékaře v Kožlanech a Otilce pak nejmladší syn starosty Bureše Jaromír. Oba byli nejlepší kamarádi ženicha Tomáše Škudery a výborní tanečníci. Kožlany nebyly Dvořákovi ani hraběti Kaunicovi zdaleka tak neznámé, neboť Kaunic byl již před tím také na návštěvě u Klírů a Škuderů čp. 96, kde mu nejlépe chutnaly kožlanské buchty, které si nechal zabalit ještě na cestu kočárem zpět do Prahy.
Jako svatební dar dostala Baruška od Dvořáků zlaté hodinky na řetízku s věnováním. Od hraběte JUDr. Václava Kaunice pak zlacený soubor lžic, vidliček a nožů v kazetě vyloženým plyšem rovněž s věnováním.
Po svatbě udržovala Baruška, už jako paní Barbora Škuderová stále ty nejpřátelštější styky s rodinou Dvořákových. Ještě roku 1904, když Antonín Dvořák byl již těžce nemocen projevil přání ještě jednou vidět Barušku a její děti. A tak se jede Baruška rozloučit se svojí pětiletou dcerou Aničkou s Mistrem Antonínem Dvořákem, a to naposled, nebot' l.května 1904 Antonín Dvořák umírá. Avšak ještě dlouho přežívá ve vzpomínkách Barbory Škuderové z Kožlan a celé její rodiny.
MVDr. Bohumil Vondrášek