Hrad Krašov

Pro blízkost starobylému hradu Krašova se městečko Kožlany stává stále více výchozím místem pro pěší turistiku spojenou s návštěvou tohoto hradu. Kdysi nedobytného hradu Krašova, stojícího na vysoké skále v tichém údolí zádumčivé Berounky, přístupného z Kožlan čarokrásnou přírodou údolím všehrdského potoka. Jednoho z hradů lemující řeku Berounku jako perly na šnůře z hrady Kaceřovem, Libštejnem, Krašovem, Týrovem a Křivoklátem. Hradů spojených s bohatou historií českého národa a státu. Ale i s městečkem Kožlany, kdy majitelem hradu se ve své době stává i pan Renšperk z Renšperka a z Kožlan.

Starobylý hrad Krašov byl nepochybně postaven Hroznotou, jedním z rodu Guttštejnů, mající v erbu v zlatém poli trojici jeleních parohů. Týž erb jaký měl Sazama z Krašova, zastávající kdysi truksesa Krále Václava I. Jak dlouho byl hrad v majetku Guttšnejnů není známo, ale ve XIV.století byl již pánem hradu Habart z Kolovrat, jejím dědicem pak pan hanuš z Kolovrat, přívrženec krále Zikmunda a strany katolické. Za něhož byl hrad Krašov neúspěšně obléhán Janem Žižkou a bylo zpustošeno celé okolí včetně Kožlan, které nebyly nikdy katolické a někteří bojovali i ve vojsku husitském. Hrady Krašov a Libštejn však nebyly dobyty a bratři hanus na Krašově a Bedřih na Libštejně se nakonec stali husitskými hejtmany.

Roku 1534 byl pánem na Krašově Mikuláš sviták z Landštýna, kteří byli větví starožitného rodu Vítkovců (Rožmberků), mající ve znaku bílou růži v červeném poli. Roku 1540 prodává Mikuláš Sviták hrad Krašov Jindřichu Bezdružickému v Kolovrat za 3350 kop grošů pražských, který přenechává hrad Kateřině manželce Viléma z Landštýna a jejímu dospělému synovi Vilémovi. Ten roku 1591 prodává Krašov za 12 500 kop grošů míšenských Ferdinandu Renšperkovi z Renšperka, který později prodává krašovské zboží za 27 500 kop grošů míšenských Jeronými Hrobčickému z Hrobčic. Syn Jan z Renšperka se usazuje v Kožlanech jako svobodný pán z Renšperka a z Kožlan (roku 1610 je dřívější majitel hradu Krašova uváděn jako majitel dvora a tvrze na Homoli v Kožlanech, který po Bílé hoře roku 1623 je upomínán o zaplacení uděleného pardonu 80 zlatých Pod pohrůžkou, že když nezaplatí zkonfiskují mu pěkný svobodný dvůr na Homoli a dva domy s dvěma lány dědin s rybníkem v Hájku v Kožlanech. Po jeho smrti se ujímá domu v Kožlanech Adam Jindřich Týřovský a Panský dům se stává kožlanskou rychtou).

V roce 1608 dědí hrad Krašov po svém otci syn Vratislav Hrobčický a po něm nejmladší jeho bratr Jan Vilém z Hrobčic, který prodává roku 1616 Krašov za 34 kop grošů míšenských Heledně Regině Příchovské z Příchovic, která kupuje Krašov pro své dva syny Markvarta a Petra Jiříka císařského radu, komorníka, zemského souce a místodržícího Českého království. Ti pak prodávají hrad Janu Davidovi Boreňovi, rytíži ze Lhoty, který měl za manželku dceru Blažeje Gryspeka a zúčastnil se odboje proti císaři. Hrad Krašov je proto zkonfiskován a odevzdán do České královské komory Janu Bosovi z Ehrenštejna a roku 1649 prodán za 18 866 zlatých rýnských Janu Greefovi z Greefenburku, cís.radovi apelačnímu a Františku Miseronimu z Lyssonu, vrchnímu písaři král. úřadu berničního.

Jestli byl František Miseroni rytířem nikdo neví, neboť přišel do Čech jako katolický šlechtic, jako mnozí cizí, takzvaní šlechtici, kteří přišli do Čech po Bíle hoře. Peníze za hrad Krašov zůstal poctivě dlužen, jako všichni ostatní v té době. Neboť neměl nic co by za něco stálo a kobylu na které přijel do Čech stejně ukradl po cestě nějakému sedlákovi. Na krašově ze zařídil jako doma užíval si pozemského blaha o kterém se mu v dalekém domově ani nezdálo a to až do své smrti roku 1670.

Po něm převzal v dědictví hrad Krašov vesnice náležící k hradu, čtyři dvory, mlýn, hospodu a přívoz jeho jediný syn Norbert. Muž surový, bezohledný, stále opilý a tyran poddaných, který během krátké doby ztratil polovinu krašovského zboží. A protože hraničil s panství plaského kláštera myslel, že klášteru neubude, když si vezme jejich kus lesa a louky pod hradem. A tak zjara roku 1673 když plasští poddaní přišlí o sanoseči na louku, vyřítili se na ně Miseroniho pochopové a šaféře Pavla Hlouška zmlátili. Proto příští den s plaskými přišlo na ochranu i několik panských myslivců, a když práce na louce byla téměř u konce, přihnal se na koni pan Miseroni, obklopen ozbrojenou družinou. Seskočil z koně v jedné ruce pistoli v druhé kord a křičel, že louka je jeho, při tom šermoval kordem a oháněl se bambitkou. Vtom však vyšla rána a kovář Václav Prusík klesl k zemi zalit krví. Ostatní dělníci hned přiskočili a vyrvali Miseronimu kord a bambitku a zbili ho holemi. Byli by ho snad utloukli, kdyby ho jeho společníci nebyli včas z jejich rukou vyrvali a na koně posadili. Pan Miseroni uháněl k domovu, ale jeden z myslivců vystřelil z ručnice, kule koně zasáhla a kůň s jezdcem se svalil. Pan Miseroni rychle vstal, zul těžké boty a do hradu přiběhl bez klobouku a bos. Kovář Prusík mezitím obklopen ostatními na panské louce v Pánu dokonal a jeho tělo bylo přivezeno do Las, kde za účasti opata a celého konvertu byl pohřben.

Mezitím pan Miseroni předstíraje lítost a pokání, vzkázal rodině zastřeleného Prusíka, že je ochoten dáti rodině odškodné za mrtvého živitele. Vdova po kováři Prusíkovi byla však těžce nemocná a tak poslala na hrad Krašov svoji hezkou dceru Apolenu. Ta se však vrací domů až po třech dnech. Vyděšená a polomrtvá vypráví co všechno se stalo. Pan Miseroni nejen, že jí nedal peněz jako náhradu za zabitého otce, hodil jí po potěšení svým žoldákům. Když to Apolenka všechno povyprávěla, políbila svoji umírající matkuk, odešla z domova večer ji našli utopenou. Pohřeb měla společně s matkou. Lidé proklínali krašovského pána. Jen Otík, syn lednického kováře Jižka, jakoby se ničeho nevšímal. Jen s velkým sabezapřením tlumil žár pomsty. Znal dobře Apolenku a slíbili si, že jednu budou svoji. Jeho apolenku mu ale zničil krašovský pán. Žil jen proto, aby se mu jednou pomstil Čekal tři roky na svou příležitost, než se u Kozojed setkal na podzim roku 1677 s panem Miseronim. Namířil na něho svoji bambitkou a sestřelil ho z koně a tím, že tu kuli mu posílá kovář Prusí. Miseroni těžce raněn se ještě vzchopil, ale druhá rána do čela ho zkosila nadobro. Ta byla za Apolenku, za jeho nevěstu a všechen krašovský týraný lid. Mrtvolu jeho přehodil přes hřbet koně pobídl ho do kroku. Asi za hodinu pak přinesl kůň mrtvého pána na hrad Krašov.

Po smrti Miseroniho dala vdova Johanka rozená Chanovská z Dlouhé Vsi na zahlazení všech špatností a nepravostí svého manžela Norberta postavit v kozojedském kostele oltář. Prodala již tak hubené panství krašovské plaskému klášteru a odstěhovala se se svým synem Gottherdem ke svému bratrovi do Nového Strašecí u Rakovníka. Plasští mniši si hrad Krašov zařídili jako letní sídlo, kde se po celoroční řeholi zotavovali. Pořádali hony, slavnosti a jiné kratochvíle, na které zvali faráře, rychtáře a vybrané sedláky z okolí. Hrad si upravili ve stylu baroka a s dvěma kaplemi zasvěcené sv. Ludmile a sv. Evženii a komnaty rozdělili na mnišské cely. Probouráním gotické zdi prvního dvora a zbořené bašty si pak zřídili nový pohodlnější přístup do hradu. Sto osm roků hrad Krašov sloužil jako letní sídlo plaských mnichů a to až do roku 1785, kdy byl plaský klášter císařem Josefem II.zrušen. Hrad Krašov převzala Náboženská matice království Českého, ale až po třiceti letech byl prodán s celým plaským panstvím za milion zlatých císařskému kancléři a knížeti Lotharu Metternichovi. Ten obnovil hospodaření na plaském panství, ale o pustý hrad neprojevil nejmenší zájem. Z kamene pustého hradu nechal postavit barokní statek Rohy. Zbytek kamene si pak rozebrali okolní sedláci a ještě dnes se v selských stodolách, chlévech a sklepech nalézají zazděné kamenné části portálů, ostění oken, schodů a oblouků arkád. A to byl konec kdysi nedobytného hradu Krašova.

Teprve po mnoha letech vzniká myšlenka, jak zachránit významnou památku. Roku 1919 upozorňuje na hrad Krašov Sokol Kožlany a pořádá na hradě národní pouť. Roku 1931 se ustavuje v Kralovicích Spolek na záchranu hradu Krašova, jehož zakladatelem a iniciátorem je pan řídící Václav Tomeš z Kralovic. V roce 1937 vykupuje spolek za 39 700 Kč od Metternichů hrad s přilehlou částí lesa a zahajuje práce na jeho záchranu. Tisíce kubíků suti bylo nutno krumpáčem, lopatou a kolečkem přemístit. Ale našli se nadšení a obětaví lidé a začali vyhrabávat ze země zbytky hradu. Počátkem sedmdesátý let provádí Československá akademie věd stavebně historický průzkum hradu a na základě výsledků průzkumu prohlašuje hrad Krašov za Národní kulturní památku.